Zbrojnice s věží a kapličkou

 

Zbrojnice, nazývající se zpočátku „kůlna pro hasící nářadí“, byla postavena tzv. na zelené louce v letech 1854-1857. Nejdůležitějším popudem k jejímu vzniku se stalo významné rozšíření protipožární výzbroje obce, která roku 1853 pořídila svou první vozovou (dvoukolovou) stříkačku. A to jako reakci na požáry, jež postihly řadu usedlostí v krátkém čase po sobě. Objekt byl z hlediska své funkce situován do poloviny vesnice.

Po dokončení budovy zde bylo soustředěno veškeré hasičské vybavení, které dosud bývalo umístěno po různých usedlostech po vsi. V prvé řadě zde „parkovala“ nová vozová stříkačka, dále několik ručních stříkaček, konopné košíky na nošení vody, háky na strhávání hořících částí střech a jiných konstrukcí staveb, lucerny, pochodně a další drobné vybavení. Hadice ve výbavě ještě nebyly, protože stříkačka měla pouze lafetovou proudnici. 

 

Součástí zbrojnice se stala věž s malou kapličkou v přízemí. Ve věži zavěšené zvony plnily dvě funkce. Jednak signalizovaly poplach a výstrahu, ale častěji bývaly využívány pro církevní potřeby a pro ohlašování významných událostí (včetně zvonění při svatbách, křtech nebo úmrtích). Za použití zvonu se pak vybíral různě odstupňovaný poplatek do obecní kasy. Funkci zvoníka obvykle vykonával majitel protějšího domku čp. 20.

Zajímavé údaje o průběhu stavebních prací nám poskytují zápisy v obecních účetních knihách, které na rozdíl od dnešního stroze číselného účetnictví, mají zcela jiný výpovědní potenciál. Plány a řízení stavby obec zadala zednickému mistru Janu Kozderkovi z Luže. Níže jsou všechny záznamy nákladů spojených s budováním doslovně přepsány:

Rok 1854
·       výlohy stavební na obecní kolnu pro nářadí k hašení ohně a zvoničky
(za hmoty stavební, řemeslníky a jiné dělníky) [1]	370 Zl.	46 Kr.
Rok 1855
·      za pokrytí věže bílým plechem p. Jadrnému do Chrasti	130 Zl.
·      stavební výloha při kolně a správa obecních cest	10 Zl.	16 Kr.
Rok 1856
·      za 2.360 cihel v Chrašicích odebraných pro obecní stavbu kůlny	31 Zl.	28 Kr.
·      za 800 cihel na klenutí kolny Kaplanoj v Bělé zaplaceno	10 Zl.	40 Kr.
·      za 13,5 korců vápna zaplaceno	25 Zl.	39 Kr.
·      za 2 ½ korce vápna Kubálkoj zaplaceno	4 Zl.	30 Kr.
·      za 2 ¾ sáhu kamene na dodělání štítu při kůlně, mostku ku kůlně a opravení tarasu u potoka před čp. 59	3 Zl.	18 Kr.
·      za futro ke dveřím u zvonice	5 Zl.	48 Kr.
·      za železo na kleštiny do klenutí v kolně p. Modráčkovi v Luži zaplaceno	21 Zl.	3 Kr.
·      za zámek a dva klíče ke vratům obecní kolny Antonínu Kozderkovi v Luži	2 Zl.	6 Kr.
·      za 380 cihel pošívalskému Baťoj zaplaceno	5 Zl.	13 Kr.
·      za železo, hřebíky, štítky, pražské vápno p. Hatašoj v Luži zaplaceno	11 Zl.	25 Kr.
·      za olovo na zalití čtyř háků do futer [2] ke zvonici p. Poproj v Luži		51 Kr.
·      dle kvitance za zednickou práci mistroj Janu Kozderkoj v Luži	95 Zl.	29 Kr.
·      nádenická práce vyplacená	28 Zl.	10 Kr.
·      za dlážky na mostek přes příkop u silnice, by se ke kolně přijet mohlo		24 Kr.
·      zedníkoj od práce mostku a tesařům od šalování vrat	2 Zl.	32 Kr.
·      tesařské práce při stavění lešení ke zvonici, by se omítati mohla	1 Zl.	20 Kr.
·      za hřebíky do bogengestellu (bednění pod klenbu, pozn. aut.)		48 Kr.
·      za kámen na práh ke kůlně		50 Kr.
·      za kování dveří ke zvonici	4 Zl.	8 kr.
·      za zhotovení a obarvení dveří ke zvonici a vrat ke kůlně p. Pýchoj v Luži	8 Zl.
·      za šest prken na šalování vrat ke kůlně	2 Zl.	24 Kr.
·      za tři dny práce při planýrování okolí kůlny a čištění Pitlikoj zaplaceno [3]	1 Zl.
·      za kořalku, která se řemeslníkům a nádeníkům při stavbě vydala  (pozn. aut.: porovnejte si částku za alkohol v poměru s náklady na stavební materiál a práci…)	19 Zl.	45 Kr.
Rok 1857
·      za dva zvony bratrům Diepoldovým v Praze zaplaceno	278 Zl.	53 Kr.
·      za objednání a dovoz zvonů (pánové J. Bělohoubek a J. Bureš)	18 Zl.	58 Kr.
·      výlohy při svěcení zvonů v Luži a v Chrasti	9 Zl.	25 kr.
·      za stolici dubovou a zavěšení zvonů Hatašoj z Luže	40 Zl.
·      zavdání tesařům při této práci		40 Kr.
·      za mazání zvonů, tj. za šmír a olej		12 Kr.
·      za železo na kramle do věže a na uchycení zvonů Rabasoj do Luže	5 Zl.	34 Kr.
·      za dva provazy ke zvonům	1 Zl.	54 Kr.
·      za vymalování kapličky na zvonici a malování obrazu Klafálkoj v Luži zaplaceno	6 Zl.
·      za železo na kování zvonů p. Frankloj do Chrasti	7 Zl.
·      kováři radimskýmu Václavu Duškovi za kovářskou práci při zvonech, zvonici, stříkačce atd. zaplaceno	12 Zl.
·      za umytí zvonu p. Pražákoj zaplaceno		48 Kr.
Rok 1858
·      zvoníkoj Janu Mikanoj za zvonění v roku 1858, tj. od 1. listopadu 1857 do posledního října 1858 zaplaceno	8 Zl.

 

Poznámky:

[1] Dle poznamenání v účetní knize se však do částky zahrnuly i výdaje na opravu obecního domku čp. 46. Výše nákladů pro každou ze stavebních akcí ale nebyla podrobně rozepsána.

[2] Futra jsou z opuky.

[3] Pan Pytlík bydlel v čp. 20.

 

 

Postup stavby

Zápisy vypovídají, že stavba započala v roce 1854 věží, která o rok později získala oplechovanou střešní báň s lucernou. Teprve roku 1856 došlo k dostavbě vlastního hasičského skladiště. Zajímavý dokument se dochoval v agendě Okresního úřadu Chrudim. List datovaný 29. říjnem 1856 inicioval samotný hejtman a píše: Panu starostovi Václavu Burešovi v Radimi. Dne 30. minulého měsíce přesvědčil jsem se s libostí, že jste se o novou velkou stříkačku a ostatní nářadí k hašení ohně postaral a úhlednou i příležitou kolnu na nářadí takové, při které se vysoká zvonice vynachází, vystavěti nechal. Za tuto chvalitebnou snahu přeji Vám, byste dále na cnostné cestě k dobrému obce i státu kráčel.

Objekt byl tedy v druhé polovině roku již dokončen. Převažujícím stavebním materiálem se stal opukový kámen, který se dal těžit ve stráni nad Radimí, nebo na jiných místech v okolí, ale kolem okenních, či dveřních prostupů nebo na stropní klenbu byly potřeba i cihly. Klenbu stavitel zvolil křížovou a zaklenul s ní vnitřní prostor o rozměru cca 5,3 x 7 metrů. Klenutí sice splňovalo podmínku nehořlavého stropu, ale při nevelké výšce místnosti omezovalo po stranách a v koutech její využití.

Proto později došlo k jeho likvidaci a k vestavbě stropu rovného záklopového. Po odbourání klenby jsou dodnes na stěnách patrné linie jejího zakřivení a také jedna velmi výrazná stopa, kterou je pozůstatek posledního z původních čtyř rohových pilířů. Ční do výšky cca 1,9 m v levém zadním rohu zbrojnice a na jeho někdejší funkci jasně odkazuje hlavice zřetelně se rozšiřující do obou směrů bývalé klenby.

Větrání zbrojnice zajišťovaly až do roku 1977 tři štěrbinová okénka prostupující stěnou směrem k silnici. Podlahu tvořila dlažba z cihel položených na udusané hlíně. Cihly schované pod vrstvou betonu zhotoveným v roce 1974 odkryla rekonstrukce podlahy v roce 2019. Původní dvoukřídlá dřevěná vrata patrně svlakové konstrukce měla pohledovou stranu z diagonálně kladených prken. Jejich horní část kopírovala oblouk klenby.

 

Zvony

Zvony, jak víte, jsou ve věžičce dva. Oba radimští radní pořídili v slavné pražské zvonařské huti Diepold. Svědčí o tom nejen poznámka v účetní knize, ale také nápis na velkém zvonu. Ten je bohatě zdoben reliéfy a nápisy. Na pásu pod čepcem je nápis o zvonaři a místě odlití DIEPOLT IN PRAG. Horní část pláště zvonu je ozdobena rozvilinami a hlavními reliéfy jsou postavy sv. Petra a sv. Pavla. Nad lemem věnce po stranách sv. Petra najdeme rozdělenou číslovku letopočtu odlití 18 57.

 

 

Ovšem menší zvonek zavěšený nahoře v lucerně (tzv. umíráček) už původní není. V roce 1918 byl vyměněn za nový. Informace pochází opět z účetní knihy, kam se promítly náklady na nákup zvonku, na jeho dovoz a zavěšení. Bohužel v tomto případě nebyl poznamenán výrobce. A na zvonku samotném jsem nenalezl žádný identifikační údaj. Možná proto, že zvonek již není z klasické zvonoviny, ale z oceli, která je vlivem času velmi nahlodaná korozí. Protože ani účetní zápis neobsahuje žádné datum, můžeme pouze spekulovat, zda mělo pořízení nového zvonku souvislost s válečnou rekvizicí.

Za první světové války se mnoho zvonů stalo obětí nedostatku kovů pro zbrojní výrobu. Podle ústního podání [4] přišla rekviziční četa vojáků i do naší obce, ovšem zvon se podařilo včas sejmout a zakopat – údajně pod podlahu zbrojnice. Bylo to velmi riskantní jednání, které mohlo pro aktéry skončit těžkým žalářem, ale účel splnilo. Historka se později dostala i do novin Vlasť [5], kde článek popisoval podobné praktiky v různých obcích. Podle údajů z novin měl dokonce starosta Kolář hostit příchozí komisi tak dlouho, než se podařilo zahladit všechny stopy po „uklizení“ zvonu. Je možné, že pro rekvizici byl obětován pouze malý zvonek, který neměl pro obec tak velký význam. Ale, opakuji, je to jen spekulace.

 

Pokud se vrátíme do období dokončování zbrojnice, vidíme v účtech vydání za svěcení zvonů v Luži a v Chrasti. Posvěcení zvonů byla běžná praxe, a že je odsud vezli k faráři do Luže, nebylo také nic mimořádného. Ale cesta se zvony do Chrasti – to je už jiná káva. Místní využili příjezdu královehradeckého biskupa Františka Karla Hanla do jeho letního zámeckého sídla a při tamní poutní slavnosti se jim podařilo získat posvěcení od mnohem vyšší šarže, než byl místní velebný pán. Výčet titulů F. K. Hanla byl opravdu dlouhý: český šlechtic, římskokatolický duchovní, kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, asistent trůnu papežského, senior rakousko-uherských biskupů, guberniální rada a referent duchovních Království českého, c.k. tajný rada, člen Českého musea a 17. sídelní biskup královéhradecký [6]. A zvon měl hned „lepší“ zvuk 🙂 .

Zvony přestaly být používány v padesátých letech 20. století. Souviselo to jednak s úsilím státu o potlačování vlivu církve a také se zavedením obecního rozhlasu.

 

Smutný příběh

Věžička sehrála svou roli v tragickém konci Josefa Kličky. Tento 70 letý zedník, vdovec po Kateřině, roz. Jetonické, bydlel v čp. 11. Ve čtvrtek 16. července 1914 se dostal do zbrojnice, odkud po žebříku vylezl do věže a v pohnutí mysli skočil dolů. Pohřben byl o dva dny později v Luži. Do matriky se informace o sebevraždě nedostala, ale je zapsána v knize úmrtí, kterou si vedl obecní úřad. 

 

Následné úpravy objektu

Zbrojnice s kapličkou se rychle stala pevnou součástí vzhledu obce. V obecních účtech lze sledovat občasné výdaje za její bílení a drobné opravy. Nějaká větší akce proběhla roku 1893, kdy účetní deník obecního úřadu zachytil položky jako tři fůry písku a 1.220 cihel do hasičské kůlny. Obec dále platila drátěnou okenici, 102 ks střešních taší, barvu na věž a karbolku na nátěr stožáru na sušení hadic, jež byl zřízen ten samý rok.

V padesátých letech 20. století nadešla potřeba větší opravy střechy zbrojnice a nutná byla hlavně rekonstrukce trámoví báně, které se ukázalo jako velmi schátralé a prohnilé. Brigádní opravy započaly v roce 1959 a pro špatné počasí se protáhly až do roku následujícího.

 

Podle srovnání fotografií z let 1959 a 1960 došlo také k výměně vrat. Dosloužila původní svlaková vrata z roku 1856, která byla v blíže neznámé době doplněna v horní části o výplň kryjící větší vjezdový otvor vzniklý po vybourání klenby. Nahrazena byla vraty o něco širšími s dřevěným rámem s venkovními vodorovně kladenými a překrývanými prkny. Vnitřní desku tvořily plechové pásy a meziprostor izolovala skelná vata.

 

Další stavební akce se odehrála v letech 1972-74. Přinesla změnu vzhledu budovy, protože pro nedostatek místa k parkování nákladního automobilu GAZ 51 a dvou stříkaček bylo rozhodnuto o přístavbě. Garáž se prodloužila o přibližně 5 metrů ve směru vrat. Využito bylo maximální možné místo, delšímu posunu bránil tehdy ještě stojící přístřešek u čp. 50. Po jeho odbourání zůstávala dlouhá léta na přední části zbrojnice neomítnutá část zdiva. Stávající střešní tašky bobrovky nahradila krytina z eternitových šablon. Později, v roce 1977, byla na celém objektu zhotovena jednotná hladká břízolitová fasáda světlé barvy.

 

2010 – 2018

Radikální úpravy okolí zbrojnice i jejího interiéru přinesly dvě volební období let 2010-18. V roce 2011 byly vyměněny shnilé okapy a svody. V roce 2012 došlo k opravě narušené venkovní omítky a provedení jejího nátěru na celém objektu. Na báni věže byly vyměněny prorezavělé části oplechování a vrcholový kříž byl otryskán a pozinkován. Po sundání kříže se zjistilo, že makovice je velmi zkorodovaná a tak musela být vyrobena nová (z nerezového plechu). V makovici vysoké 30 cm nebyl nalezen žádný památeční obsah (ani žádný nový do ní vložen nebyl). Ovšem na vnitřní straně krovu lucerny se nacházel plechový štítek rozměru přibližně A5, který kdysi nesl nějaký nápis. Silná koroze jej bohužel dokonale smazala. Drenáž se štěrkovým zásypem kolem celého objektu umožnila odvětrávání základů. Nový nátěr získala také vrata a dveře do kapličky. Opravu fa Staver dokončila v červenci.

V sobotu 17. listopadu 2012 hasiči brigádně odstranili stožár před zbrojnicí. Ten byl postaven v roce 1968. Nahradil tehdy stožár dřevěný, dvousloupový s integrovaným žebříkem. Jak vzpomínal bývalý tajemník MNV Radim pan Josef Křepelka, došlo tehdy při kácení stožáru k nehodě. Podříznuté klády se stočily nečekaným směrem a při pádu zpřetrhaly elektrické vedení. Proto byl tentokrát zvolen postup, kdy celý stožár nadzvedl a držel manipulátor s teleskopickým ramenem. Pomocí plynového hořáku se pak postupně zkracovaly jednotlivá pole stožáru a tak se jej podařilo bezpečně a bez nehody zlikvidovat.

 

Příhradový rám z ocelových trubek měl výšku necelých 12 m. Uvnitř čtvercového půdorysu se nalézal kovový žebřík. V nejvyšším patře byly na dvou protilehlých stranách vysunuty hrazdy s otočným bubnem, který pomáhal při vytahování a spouštění hadic. Obsluha při tom stála na roštu ve výšce cca 10 m. Na samém vrcholu byla usazena elektrická rotační siréna. Přestože byl stožár v pravidelných intervalech natírán, došlo vlivem pokročilé koroze k oslabení nosných trubek, takže hrozilo nebezpečí pádu.

Koncem listopadu 2012 byl rozbourán betonový podstavec. Siréna byla po rozebrání a vyčištění umístěna 13. prosince za pomoci vysokozdvižné plošiny do věže zbrojnice na předem připravenou ocelovou konstrukci. Není to ideální místo, siréna je kryta zdivem, a protože je nízko, směřování zvuku na horní konec brání střecha stodoly čp. 51. Snad se sirénu někdy podaří přesunout na samostatně stojící stožár plánovaný v místě bývalé váhy u rybníka.

Po likvidaci stožáru se uvolnila celá plocha před zbrojnicí k nové úpravě. Dosud zde byla především tráva, pod ní zarostlé dlažební kostky, bláto a kusy starého asfaltu a betonu. Nájezd do vrat tvořila pár let stará zámková dlažba. V dubnu 2013 byl vybagrován základ pro štěrk a následně prostor jednotně vydlážděn zámkovou dlažbou.

 

Od usedlosti čp. 88 odkoupený pruh zahrady, cca 3 m široký u zadní stěny objektu, posloužil pro umístění držáků na sušení hadic. Po ukončení výstavby kanalizace v obci se v roce 2018 konečně otevřela možnost vybavit zbrojnici umývárkou a sociálním zařízení. To do té doby nebylo možné, protože do roku 1991 nebyl v obci vodovod a poté chybělo místo pro zásadní věc – septik. Přístavba sociálek, vhodně umístěná právě k zadní stěně objektu, nenarušuje pohled na objekt a skrývá v sobě dvě toalety a umývárku s boilerem. Do budoucna také umožňuje přístup k venkovnímu schodišti, jež by obsluhovalo možnou půdní vestavbu.

Celková modernizace objektu byla prozatím ukončena výměnou podlahy garážového stání. Tu, jak bylo výše zmíněno, tvořil beton zhotovený po přístavbě v roce 1974. Jeho stav byl dožilý. Vlivem pohybu podloží byl beton rozpraskán do ker se zvednutými hranami, které se stále drolily. Proto musel být vybagrován a vyměněn za zámkovou dlažbu, která případné pohyby bez problémů eliminuje.

Pokud se tedy pan hejtman s bývalým starostou Václavem Burešem občas mrknou z nebe dolů, tak mohou být spokojeni. Snad i my „k dobrému obce i státu kráčíme“ 🙂 .

 

Libor Aksler, © 12-2021

 

Poznámky:

[4] Z vyprávění Františka Horáka, Radim čp. 6, zaznamenal L. Aksler v roce 1993

[5] Vlasť, časopis pro poučení a zábavu, ročník 50, vydání říjen 1934 (na internetu dohledal v r. 2019 ing. arch. Petr Kapitola)

[6] CROY, Jana. Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence. Hradec Králové: Garamon, 2014,  ISBN 978-80-86472-58-4

 

Zdroje:

SOkA Chrudim, f. ObÚ Radim: inv. č. 7; inv. č. 51; inv. č. 55

SOkA Chrudim, f. OÚ Chrudim I: kt 112, sign. 3/27/1-17

Autor všech barevných fotografií u článku je L. Aksler.