Hříšní lidé Města pražského a Radim?
Filmové a televizní zpracování kriminálních případů z tzv. čtyřky zná snad každý. Role zkušených detektivů i mnoho jejich svérázných protivníků si zahrála řada fenomenálních herců, kterým vévodil Jaroslav Marvan jako policejní rada Vacátko.
Většina z nás také ví nebo alespoň tuší, že příběhy byly natočeny na základě skutečných událostí a také, že právě postava přednosty IV. bezpečnostního oddělení měla svůj reálný předobraz. Byla jím osoba vládního rady Josefa Vaňáska. Na snímku jej vidíme v době vrcholné kariéry.
Josef Vaňásek se narodil v Praze, 1. listopadu 1877 a po absolvování státního gymnázia a studiu práv na pražské České univerzitě nastoupil v roce 1904 do policejních služeb. Jeho životní a hlavně profesní osudy zpracovala Blanka Kovaříková v publikaci „Rada Vacátko a jeho hříšní lidé“ a ve volném pokračování se spoluautorem Milošem Vaněčkem v knize „Zločin a vášně za rady Vacátka“.
Mimo jiné na jeho životě vyzdvihli to, že ačkoli nastoupil do organizace rakousko-uherského státního aparátu, vždy si zachoval české národní cítění a smýšlení. Vyznačoval se naprosto precizní detektivní prací, smyslem pro spravedlnost, vytrvalostí a neústupností.
Jen jeden příklad za všechny – 25. května 1917 explodovala v Plzni-Bolevci největší muniční továrna v rakouské monarchii. Při výbuchu zemřelo přes 200 osob a na 700 utrpělo různá zranění a vznikly nedozírné škody. Rakouské státní orgány, vídeňské ministerstvo války a hlavní vojenský stan měly ihned jasno v tom, že se jednalo o sabotáž českých dělníků. Přes tvrdý tlak z vyšších míst prokázal právě Josef Vaňásek, v té době služebně přeložený do Plzně, právě do expozitury pražského policejního ředitelství ve Škodových závodech, svým vyšetřováním zcela jinou příčinu. Zachránil tak osoby nařčené ze sabotáže před trestem smrti a řadu dalších osob od těžkého žaláře. A kromě toho byl oceněn zlatým záslužným křížem s korunou na stuze medaile za statečnost za činnost na místě výbuchu. Odjel tam bezprostředně po ohlášení exploze a řídil zde záchranné práce, vyšetřování i s nasazením vlastního života pátral po přeživších a zraněných v místech, kde stále docházelo k výbuchům munice.
Na konci roku 1918 se Josef Vaňásek vrátil do Prahy, kde pomáhal budovat samostatnou českou policii. Díky své píli, morálním zásadám a smyslu pro povinnost byl o pět let později jmenován vrchním policejním radou. Brzy, už jako vládní rada, nastoupil do vedení IV. oddělení. Vaňásek vynikal prvotřídními znalostmi o podsvětí Prahy, měl výbornou paměť, dokonalé analogické myšlení a vyznačoval se neúnavnou pracovitostí. Ve třicátých letech vybudoval v Bartolomějské ulici skvělý tým, který získal pověst jedné z nejlepších policejních organizací světa.
Jako typického workoholika si jej jeho vlastní rodina mnoho neužila. S manželkou Pavlou (rozenou Zimmermannovou) vychoval dceru a syna a později si užíval i vnuka Milánka. Bohužel jen krátce. Osud mu vyměřil pouhých 60 let života, Josef Vaňásek zemřel 8. února 1938 v pražské Všeobecné nemocnici.
Ale vraťme se ještě do doby, kdy se zločinci obávaný budoucí detektiv narodil. Na základě impulzu policejního historika pana Miloše Vaněčka jsem provedl rodopisnou rešerši zaměřenou na stranu otce vládního rady Vaňáska, přičemž se vzájemnou spoluprací podařilo zjistit mnohá překvapení.
Rodiče budoucího detektiva Josef Vaňásek a Anna Landová se vzali 9. srpna 1875. Ohlášky měli dvoje – podle místa bydliště. Protože Josef bydlel v té době v podnájmu v pražské Všehrdově ulici na Malé Straně, konaly se první v kostele Panny Marie Vítězné (neboli v kostele Pražského Jezulátka). Druhé pak v kostele v obci Mořina u Berouna. Anna Landová totiž pocházela z nedaleké vesničky Mořinka. Její rodiče tam hospodařili na statku čp. 5, který v této obci stále stojí.
Také rodný dům otce pana rady Josefa Vaňáska najdeme i dnes. Shodou okolností nese rovněž čp. 5. A je u nás – v Radimi.
Ano, právě odtud se do světa vydal nejstarší syn chalupníka Františka Vaňáska a Rosalie, rozené Flídrové (pocházela z čp. 15 zbořeného v roce 2020). Vaňáskovi v čp. 5 žili po několik generací (v letech 1792-1880), druhá vzdálená větev Vaňáskových pak bydlela v čp. 61. Josef měl pět sourozenců. Nejmladší z nich, sestra Kateřina zůstala v rodném domě a v roce 1879 se provdala za Aloise Stodolu.
Z několika málo zpráv o Josefově životě víme, že se vyučil jako mlynář a snad se tedy při tradiční cestě za zkušenou dostal až do jednoho z mlýnů na pražské Malé Straně. Patrně zde se seznámil se svou budoucí ženou a jako mlynářský tovaryš ji požádal o ruku. Přestože se optikou tehdejší doby nejednalo z hlediska majetku a původu o rovnocenný sňatek, vzali se a snad prožili šťastné manželství.
V době narození syna, který dostal jméno po tatínkovi, už Josef práci v nám neznámém pražském mlýně nedělal. Hledal si zřejmě lépe placené místo. U křestního zápisu je totiž uveden jako sluha na poště ve Velkých Holešovicích. Později opět změnil zaměstnání a dostal se k tramvajové dráze. Začal u ní pracovat jako povozník, protože až do roku 1891 tahali po Praze tramvajové vozy koně. U elektrických tramvají pak pokračoval jako průvodčí a svoji profesní kariéru završil dokonce jako řidič.
Na velkou snahu rodičů zabezpečit budoucnost svého syna ukazuje jeho studium na českém reálném gymnáziu (dnešní Gymnázium Jana Nerudy na Malé Straně). Vedení gymnázia sice Josefovi odpustilo veškeré školní poplatky, ale i tak byla škola pro rodiče velkou zátěží.
A další výdaje přineslo následné zapsání na studium práv. Univerzitního diplomu svého syna se otec bohužel nedočkal. Zemřel na zápal plic 20. ledna 1904 v pouhých 58 letech. Manželka Anna jej přežila o 18 let.
Vzácně dochovaný ateliérový snímek zobrazuje manžele Vaňáskovi v časech šťastného dětství jejich jediného potomka. Těžko říci, zda se malý Josef někdy podíval do Radimi za babičkou a dědečkem. Mohl je zažít až do svých devíti let. Je možné, že ano. Ale pokud ne, měl alespoň o Radimi povědomí.
A my zase nyní víme, že tu měl své kořeny významný a zajímavý člověk.
Děkuji paní Blance Kovaříkové a panu Miloši Vaněčkovi za poskytnutí fotografií a spolupráci.
Libor Aksler
19.11.2021
K přečtení doporučuji:
Vaněček Miloš – podrobný popis profesní kariéry Josefa Vaňáska na stránkách policie.cz
Kovaříková Blanka: Rada Vacátko a jeho hříšní lidé; Nakladatelství Brána, 2007 a 2. doplněné vydání 2016
Kovaříková Blanka, Vaněček Miloš: Zločin a vášně za rady Vacátka; Nakladatelství Brána, 2012
Příloha:
Rodný list, který Josef potřeboval k uzavření sňatku s Annou Landovou v roce 1875
(zdroj: SOA Praha, f. Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, řk fú Budňany)
